Nejvýznamnější kolekci odlitků antických plastik na našem území nashromáždil Bedřich Jan hrabě Nostic. Jeho odlitky se staly jádrem sbírky Kreslířské školy (dnešní AVU), zřízené v roce 1799 Společností vlasteneckých přátel umění. Kreslení podle antických vzorů představovalo až do 40. let 19. století základní kámen praktické přípravy budoucích malířů.
V roce 1872 byla na Univerzitě Karlově (tehdejší Karlo-Ferdinandově) zřízena Stolice pro klasickou archeologii (po Vídni v pořadí druhá v rámci Rakouska-Uherska). Jejím prvním ředitelem se stal O. Benndorf (1872–1878), který od tehdejšího ministerstva školství obdržel poměrně vysokou částku 2500 zlatých na zřízení nezbytné studijní pomůcky – sbírky odlitků. Do roka se mu podařilo vytvořit kolekci čítající na 200 kopií, které pocházely většinou z muzeí v Drážďanech, Berlíně, Frankfurtu, Vídni a Mnichově.
Tyto odlitky byly od roku 1873 vystaveny v prostorách Klementina a zdejší expozice sloužila nejen potřebám výuky, ale stala se i inspirací pro řadu českých vědců a umělců.
Po rozdělení univerzity v roce 1882 připadla sbírka odlitků německé části, kde dosáhla největšího rozmachu zásluhou profesora W. Kleina (1886–1923), jemuž se v roce 1889 podařilo získat podstatnou část sbírky odlitků zestátněné Kreslířské školy. W. Klein také s realizoval přispěním J. V. Myslbeka na univerzitních odlitcích řadu rekonstrukcí jednotlivých soch i celých skupin (Athéna a Marsyás, Vyzvání k tanci, Múza Polyhymnia) které byly odbornou veřejností příznivě přijaty a jsou z velké části uznávány dodnes.
Po Kleinově smrti si sbírka vyžádala řadu restaurátorských zásahů, které byly provedeny v letech 1925–1926 současně se stavebními úpravami Klementina a novou instalací. Na tomto restaurování sbírky se finančně podílel sám prezident Masaryk.
Na české části univerzity působil především zakladatel české klasické archeologie Miroslav Tyrš, který se vedle organizace Sokola zabýval též dějinami starověkého umění, a Hynek Vysoký. Ačkoli zdejší sbírka antických originálů předčila sbírku německé části univerzity, počet odlitků nepřesáhl 20 kusů a většinou vzaly za své za druhé světové války.
Po válce byly sbírky obou univerzit sjednoceny, s nástupem komunismu se však osudy odlitků zkomplikovaly. Na sklonku 50. let minulého století si ještě některé z nich zahrály roli svých vlastních originálů ve slavném filmu Císařův pekař a pekařův císař (včetně klečící sochy tzv. Ílionea, který se v rudolfínských sbírkách kdysi skutečně nacházel). V 60. letech sbírka však byla sbírka donucena opustit Klementinum i Prahu, po neúspěšném pokusu o vybudování nové expozice na zámku Hrubý Rohozec u Turnova byla deponována za zcela nevyhovujících podmínek v průjezdu zámku a ve stodole Dlaskova statku v Dolánkách, kde odlitky utrpěly značnou újmu.
Záchranou se pro ně staly prostory františkánského kostela v Hostinném, kde byla v roce 1968 zřízena Galerie antického umění. Zbývající část sbírky pak byla umístěna v suterénu pražských studentských kolejí Na Větrníku, až v roce 1994 byla asi stovka odlitků zrestaurována a vystavena v Muzeu antického sochařství a architektury v prostorách barokní jízdárny zámku Litomyšl. V roce 2011 se většina exponátů přesunula do Muzea města Ústí nad Labem do expozice Antický sen, jejíž jepičí život se skončil po pouhých dvou letech existence. Exponáty byly v roce 2014 přesunuty na zámek Duchcov, kde byla začátkem června 2016 slavnostně otevřena expozice Okouzleni antikou.
